Znáte ten pocit, když se cítíte jak koule, tlusťoch, napuchlina, zavodněná chodící zombie? Já jo, a je to pěkně na prd, to vám teda řeknu.
Stydíte se jít na veřejnost, protože se na vás lidi čuměj. Pořád. Furt. Kamkoli jdete, tak prostě zíraj. Cítíte se jak nějaká nepovedená atrakce. Já to přímo nesnáším.
Lidem většinou hned nedojde, že nejste vyžranec, ale jen člověk, co každej den bere miligramy kortikoidů, který zavodňujou. Pardon za tu nespisovnost, ale to teď prostě jinak nejde. Když si to tak vezmu, tak vlastně žerete jak mlejn, páč máte z těch hormonů chutě přímo na posrání. Doslova. Pamatuju si na svou oblíbenou kombinaci. Rohlík, pařížák, jahody, šlehačka. Už chápete, proč píšu, že je to na pos….? 🙂 To jsou prostě hormony. Výkyvy nálad – jednu chvíli sluníčko, další chvíli nasraná čivava. Chutě, ty už jsem popsala. Nespavost – jdete spát v 10 večer, usnete ve 2 ráno. Člověk je napuchlej/zavodněnej – největší hrůza. Nejvíc v obličeji, pak břicho a trochu ruce. Mě štvaly děsně i prsty na rukou. Kolikrát jsem nedala ruku v pěst, jak jsem to měla oteklý. Jo a občas zadek. No a aby toho nebylo málo, tak beďary. Jak v pubertě. Všude možně, nejhorší je samozřejmě čelo + u mě brada. Teď je ta správná chvíle vám ukázat napuchlou Annie. Snad se nevyděsíte k napuchnutí. 🙂
Oh ano, léto 2013. Buclaté tvářičky a pokus o úsměv. Čepky si nevšímejte, měla jsem takový období, no.
Ano ano, na festivalu Rock for People s hrstí plnou léků. Co že tam je? Pár Prednisonů, Helicid, Probiotikum, Imuran, Entizol, Espumisan. Víc jak tucet prášků.
Občas jsem se to snažila zachránit nějakejma brejlema, nedioptrickejma. Moc to nepomohlo.
A tady už vidíte usměvavýho, napuchlýho křečka. Oči jak škvírečky a napnutý škraně přímo bijou do očí. Díky bohu za Dušínka z fotky, kamarád jak má bejt, v létě 2013 moje záchrana. Když mě viděl tak se nelekl, a dokonce se za mě nestyděl na veřejnosti! 🙂
Ano ano, éra čepky “The Baddest”, Nokie 3410, kostkovaných košil, a melounu (copánků) na hlavě. Dokonce tu mám i napuchlý prsa. Jo a sondu s výživou! To byla chuťovka. Už nikdy víc.
Tak tady vidíte z části rozpletenou hlavu, očička jak králík a lehce vodnatý pupíček. (To rozplétání bylo fakt peklo, díky Peťulko!)
Tu vypadám jak Napuchlinec Obecný. Dokonce stylově v brněnským obchoďáku, kterej vypadá jak děravej sejr. 🙂
A tímto nepovedeným úsměvem, dvojí bradou a rudejma nehtama to vrcholí. 🙂
No, tak jste viděli přehlídku kortikoidové Lady, snad jsem vás tím moc neotrávila. 🙂 S kortikoidama to není vůbec lehký. To pak “chytnete” i takovou tu nemoc, díky které řídnou kosti (i zuby). Tu mám taky, aby se neřeklo. Osteo-paro(h)za? Ne, osteoporóza. 🙂 Haha.
Tak se mějte krásně, a až uvidíte nějaký napuchlátka na veřejnosti, tak se na ně třeba usmějte. Hlavně nezírejte! Nebo se za sebe budou ještě víc stydět, a to přece nechceme… Ne každej je zdravej, proto si to zdraví važte. 🙂
Zdraví není vším, ale bez zdraví je všechno ničím. – Arthur Schopenhauer