Já a fotografie. Co to pro mě vlastně znamená?
Již odmalička jsem slýchávala věty typu “Ty jsi ale fotogenická!”, “Měla bys být modelkou.”, “Nefotíš profesionálně?”…
Pro představu co znamená “odmalička”. 🙂
Ano, jsem fotogenická. Chtěla jsem být modelkou. Nedovolím si říct, že fotím profesionálně, ale s profesionály – za což jsem moc vděčná, a díky čemu se posouvám dál.
Pro mě osobně je pojem “být fotogenická” dost široký. Já v tom totiž vidím něco víc, než jen pouhé pořízení fotografie nebo pózování před objektivem. Pro mě to musí mít duši, nějakou magii, možnost společně zachytit kouzlo okamžiku. Je pro mě požehnání, když můžu být před objektivem sama sebou a na nic si nehrát. Proto si pečlivě vybírám, s kým fotím. Podle mě je důležité, aby se fotograf i modelka cítili v pohodě. Uvolněně. Je fajn se bavit navzájem o svých životech. Poznávat se. Pak opadává stres, nervozita, a vše je takové klidnější. Z mého pohledu také člověk musí znát dobře své tělo, pohledy, mimiku a mysl. Pro fotografie, které jdou “do hloubky” je dle mého důležité umět pracovat se svojí myslí. Můžete si vybavit nějakou vtipnou vzpomínku, můžete se rozněžnit nebo dokonce i rozplakat při pomyšlení na nějakou osobu či událost. Mysl je opravdu kouzelná. Na to navazuje další věc. Vědět, jaké má člověk přednosti a čemu se naopak vyhnout, je stěžejní. Ono vlastně když přijde na opravdu dobrou fotografii, tak všechno je stěžejní. Je to umění. Samozřejmě, každý to vnímá jinak. Pro mě je to však všechno důkladně propojené. 🙂
Je jednoduché vyfotit si nějaké selfie, usmát se do přední kamery svého mobilu, protože tam není nikdo další. Není tam nikdo za objektivem. Člověk se nestydí, je uvolněný, baví se, neřeší nic, protože nobody’s watching (nikdo další nekouká). To je teď asi velký trend. Kdekdo nemá problém obnažit svoje tělo, ale obnažit svou duši? ,,Pch, co to jako je? Co to tu meleš o obnažení duše?” kde kdo si pomyslí. Nebudu zabíhat u obnažování duše do detailů, k tomu by mohl být zvlášť celý článek, ale u ducha-plné (schválně s pomlčkou) fotografie to skutečně nějaký dopad má. Docela ironie, protože nikdo nechce být “zneužitý”, že? Lidé si kolikrát neuvědomují, jaké následky může mít jednoduchá fotka….
Teď se s Vámi podělím o pár mých fotek, které zachycují moje štěstí. 🙂
Moje oblíbená. Psal se rok 2010 a vyfotil mě můj nejlepší kamarád – Ondra. V ten moment, co jsem tu fotku spatřila mi došlo, že z něj opravdu bude dobrý fotograf. 🙂 Tady jde o to zachycení momentu. Úplně přesně si dokážu zpětně vybavit, že byl krásný (podzimní) slunečný den a já byla šťastná. Koukala jsem do mobilu a zároveň se bavila s tím nejlepším společníkem, nejlepším kamarádem. To je tu zachyceno…
Tuhle mám ráda proto, protože zbožňuji koně. Jsou to neskutečná stvoření a moc pro mě znamenají. Byly to krásně strávené chvíle. 🙂
Prostě hlasitý, nefalšovaný smích od plic. Aneb focení se třemi fotografy, kteří neustále vtipkovali a tvořili skvělou partu!
Fotografie znamená pro každého něco jiného. Pro mě je to vzpomínka na nějaký okamžik, do kterého se i po letech dokážu znovu “dostat” a vcítit. Takové připomenutí minulosti. Ať už krásné nebo smutné. Někdo říká, že by se měl dokumentovat každý moment. Někdo zas, že se život má žít a neztrácet čas s focením/točením. Já za sebe však mohu říci, že pro mě pořízení fotografie (nebo videa) není žádná ztráta času, ale naopak. Mysl může zapomenout, ale moment zachycený na fotografii zůstane stejný. 🙂
Fotografie je chodící oko. Klusající zřítelnice… Buď někdo vidí, co se má fotografovat, anebo nevidí. Když to vidí, tak to uvidí i bez fotoaparátu; tím aparátem to jenom sdělí. To je jako když má někdo myšlenky a píše je. Píše už to, co měl dřív, než vzal pero do ruky. Kdežto někdo může mít v každé ruce pět per a když nemá myšlenky, tak nemá co sdělovat. – Miroslav Horníček